MŠ Pampeliška

Informace pro rodiče

(29. 07. 2019)

 

Jak je to se spánkem (odpočinkem) dětí po obědě

Odpočinek v průběhu dne je přirozená potřeba dítěte, které roste, vyvíjí se, pozoruje svět, učí se každým dnem něco nového.

Odpočinek je nezbytný pro dobré fyzické i psychické naladění na hru s kamarády, přemýšlení, soustředění, pozorování, tvoření, komunikaci s dospělými, dodržování pravidel soužití v kolektivu, prostě všech aktivit, které dítě během dne vykonává.

Naopak tam kde chybí odpočinek, vyskytují se negativní jevy – roztěkanost, nesoustředěnost, emoční nevyváženost, konflikty mezi dětmi při hře, mnohdy i úrazy.

Nejlepší formou odpočinku pro dítě (i dospělého) je spánek. V tomto fyziologickém stavu dochází k celkové regeneraci organismu. Ale pozitivní vliv má i klidné spočinutí na lůžku, kdy dítě přímo neusne, jen není vystaveno příliš mnoha podnětům.

Je pravda, že předškolní děti se od sebe liší různou mírou potřeby denního spánku. Souvisí to například s jejich věkem, fází vývoje, ve které se nacházejí, odlišnou dobou, kdy přicházejí do školky, tím, nakolik pro ně byl náročný dopolední program, co je čeká odpoledne a mnoha dalšími faktory.

Při uvažování o míře odpoledního spánku je třeba mít na paměti, že samotný pobyt v kolektivu druhých dětí představuje větší psychickou i fyzickou zátěž, než když je dítě v rodině s dospělými lidmi nebo sourozenci.

Další charakteristikou dětí v tomto věku je, že si teprve vytváří schopnost rozpoznat postupný nárůst určitých potřeb, reagovat na ně, rozhodovat se, které upřednostní – mnohdy to vypadá tak, že se spánku vyhýbají. Pokud se jim však poskytne pravidelný čas a klidný prostor na odpočinek, usínají bezprostředně.

Ve školce využíváme pravidelného programu dne (střídání zátěže a odpočinku, rituálů apod.) jako prostředku, který pomáhá dětem vytvářet schopnost vnímat vlastní tělo a samostatně se orientovat v čase.

Současně děti učíme být tolerantní k druhým. V době odpočinku tedy respektovat to, že jiné děti potřebují klidné prostředí.

Děti mohou vstávat z postýlky a věnovat se jiné činnosti, ale současně nesmí rušit ostatní děti ve třídě. Je na učitelkách, aby posoudily, jaké chování je v daném okamžiku pro ostatní děti rušivé.

Zpracovala: Mgr. Petra Kadlecová - školní psycholog

Zpět